Dušku, strč si do zadečku tužku!
Kvůli homofobním výrokům se na odboráře Jaromíra Duška valí několik žalob. Trestní oznámení na něj podají ministerstvo dopravy i České dráhy a Strana zelených podává oznámení, že Dušek spáchal přestupek. Ministr dopravy mluvil v souvislosti s ním dokonce i o nacistických řečnících.
Paradigma vyvrácené pochybnosti
Dospěl jsem k jednoznačnému závěru, že jsme obětí spiknutí. To tuší koneckonců každý, s kým se potkáváte na srazech Vesmírných lidí.
Nicméně toto spiknutí je komplexnější a polidštěnější. Jde o konglomerát či smlouvu mezi mnoha zdánlivě nevinnými společnostmi. Zkrátka věřím, že jsou domluvena hollywoodská studia, kabelové společnosti, výrobci televizí, dvd rekordérů, satelitních přijímačů, zhotovitelé sedacího nábytku, gaučů, majitelé továren na tyčinky, chipsy a křupky, scenáristé a režiséři, majitelé multiplexů a licencí na vysílací práva, výrobci cukru a sladkých energetických tyčinek, investoři sportovišť a bazenů, ministerstva pro místní rozvoj a stavební lobby, akcionáři nadnárodních prodejních řetězců, výrobci nákupních vozíků, eskalátorů a zaměstnanci reklamních agentur.
Svatý Václav?
Přiznám se že opovrhuji prezidentem České republiky. Záměrně neříkám naším prezidentem, protože třeba můj prezident to rozhodně není, když si svého prezidenta nemohu ani sám zvolit...
Champagno pro otrlé
Byl jsem poměrně zvláštní kuřák. Nepotřeboval jsem cigaretu po ránu a většinou ani celý den. Ale večer jsem klidně sjel krabičku. Tak jako tak mě to nedávno začalo srát. Nijak jsem si nenalhával, že každý má nějakou drogu, ani, že je to požitek. Bylo mi jasné, že jde o slušnou závislost se vzestupnou tendencí. Ale jak z toho?
Parte II.
Jako vždy, když se vám podaří na chvíli ustálit loď svého života na nevyzpytatelných vlnách osudu, zvedne se prudký vítr a vše je během vteřiny zcela jinak.
Elen
Seděla u stolu a mlčky sledovala horký kouř, stoupající z oroseného pivního půlitru. Přemýšlela nad dětstvím - její matka zemřela dva roky před tím, než se Elen narodila - udusila se nešťastnou náhodou při snídani kostí z koblihy.
Zrušit, smazat, zakázat... debila
Říkal jsem si, že na podobné záležitosti jednou odpovím hromadně... :)
Jiří Hudler a jeho prsty v zadku
Informace. Krátké slovo, hojně používané. Informace člověka provází již od úsvitu věků a schopnost jak s informacemi nakládat a jak je vyhodnocovat je jednou z věcí, kterou se lidé liší od ostatních tvorů.
Vedení TV Nova je banda přizdisráčů
Jednou věcí, která člověku pomáhá překlenovat nepříznivé období je humor. A v černém období je to černý humor. Kdykoliv je mi do ouvej, tak to, co mě prostě postaví na nohy je, když to někdo z mých známých okomentuje něčím, co je ještě drsnější než sama skutečnost, nebo vzniklou situaci postaví úplně na hlavu, takže prostě nezbývá než se zasmát.
Spolužáci - tečka - cz
Sraz s lidmi ze střední školy má asi vždy něco do sebe. Neviděli jsme se bratru deset let a nebylo nás mnoho. Navíc samí chlapi. Ale překvapivě plodné. Sedm lidí, všichni v oboru, různé osudy. Naštěstí se to nezvrtlo v chlubení fotkami dětí, protože kupodivu až na jednoho s pětiletým synem, nikdo se zatím nehrne do náročných dobrodružství. A i ten dotyčný přiznal, že se tenkrát ustříkl a rozhodně další neplánuje. Tak jsme si aspoň na displejích iPhonů prohlédli přítelkyně a nejrůznější dekadentní záležitosti, naklopili do sebe osm, devět dalešic a mazali domů.
Vyšší střední
Potkal jsem před domem souseda. O pár let mladší kluk, před časem se oženil, ještě jsem jim vymýšlel svatebka. Společně s jeho ženou koupili 2+kk ob byt vedle. Občas se slezeme u mě nebo u nich a plkáme u vína. Jsou to fajn a inteligentní lidi. Vystupovali ze zbrusu nové Hondy Civic.
Nesnesitelná lehkost krizí
Přemýšlel jsem už dlouho, co může vytrhnout tupé stádo z pohodlné, neochvějné víry v permanentní růst blahobytu. Překvapivé množství lidí si totiž myslelo, že kráčíme po sice nikterak strmé, přesto stále stoupající křivce prosperity. Naivní představa, kterou vám vyvrátí letmé prolistování učebnicí ekonomie nebo pouhý selský rozum. Žádné stromy nerostou do nebe. Zavírání očí před nepříjemným je oblíbenou lidskou vlastností. Stejně jako povyšování luxusu na standard. Jsme prasata v žitě, která konečně zahlédla, že tohle pole není nekonečné, naopak tyčí se za ním brána jatek. Dobře nám tak.
Nevím jestli jsem výjimka, protože se moje nálady pohybují pouze mezi extrémy euforie-deprese a neznám žádný poklidný střed, ale přiznám se, že jsem se na něco takového těšil. Krize, katastrofa. Jsou to hezká, zvučná slova a skrývá se za nimi hebká zelená tráva rašící uprostřed spáleniště. Kam bychom se jako lidstvo vyvinuli, kdyby jich nebylo. Zdegenerovali bychom, protože kdo se chová jako hovado, v hovado se promění. Jen pořádná šťavnatá a zničující krize či katastrofa vás nakopne k úžasným výkonům.
Vytřiprdel šetřivý
Protože je čas od času potřeba zvolit nějaké vážnější téma, vybavilo se mi po dněšní jízdě MHD jedno zásadní. Toaletní papír!
Při pohledu na desítky rolí toaletního papíru v "ekonomických" baleních, které vlečou lidi domů, si nutně pokládám řadu otázek. Vládne nebo blíží se krize. Přesto tisíce z nás kupují nejlevnější hajzlpapír po tuctech. Jak asi víte nejlevnější věci nemusí být nutně ty nejvýhodnější. Zvláště tyto podivné ruličky obalené našedlým jednovrstvým materiálem mající k papíru daleko asi jako hrouda železné rudy k lešenářské trubce.
Chaplinovo království
Nesvěřil jsem s drobností. Už přes půl roku mi trůní na skříni Epson EMP-TW700. Přeložím. Je to projektor.
Nikdy jsem nechtěl velkou televizi, protože mi prostě nestačí. Na banality mi stačí velký širokoúhlý LCD monitor s DVB-T tunerem a na absolutní vychutnání mých milovaných filmů prostě něco chybělo. Zapátral jsem po netu, prošel desítky recenzí, zejména na zahraničních serverech a nakonec koupil tenhle bílý, elegantní zázrak.
Záblesk
„Přiznejme si,“ pronesl jsem otráveně a poslal oblak cigaretového kouře ke stropu, „že drtivá většina lidí nemá vůbec žádnou fantazii!“
Podivná budoucnost
Narazil jsem na předpovědi bulharské vědmy Evangelie Gušterové. Rozhodně zajímavá věc. Představme si, jak dva přátelé probírají v hospodě u piva návštěvu u podobné vizionářky.
"Tak povídej, brachu!"
"Ne, ne. Začni ty."
"Dobrá. Tak tu naši společnou dovolenou si neplánuj!"
"To jsem ti chtěl říct taky."
"Sakra! Taky ti umře táta?"
Proč bychom se netrápili
Právě jsem dokoukal seriál. Proč bychom se netopili je snad první dílko za posledních deset patnáct let, na něž jsem se opravdu těšil. Nikdy jsem žádný seriál nesledoval, poslední snad jako dítě Arabelu. Nudí mě jejich nekonečnost a plytkost. Ale obdiv k Zdeňkovi Šmídovi, autorovi předlohy mi opravdu nedal.
Občan a pacient Havel
Se slušným úžasem jsem včera pozoroval několikaminutovou reprotáž v hlavních zprávách na ČT1. Ještě užasleji upoutávku na speciální zpravodajský blok o hodinu později. Téma? Zdravotní stav nějakého Havla Václava.
Rozhovor s Karlem Schwarzenbergem k řešení krize v pásmu Gazy
Těsně před odletem ministr zahraničí Karel Schwarzenberg pozitivně zareagoval na moji výzvu, zda by čtenářům Aktovky-X neposkytl rozhovor o tom, s jakými návrhy na řešení krize na blízkém východě do postižené oblasti odlétá.
Robert Kawasaki: Smradlavý táta – voňavý táta
Jmenuji se Robert T. Kawasaki a narodil jsem se v roce 1972 v malé vesničce Zadní Mádlo v jihoseverních Čechách. Měl jsem dva otce, jeden byl voňavý a druhý smradlavý. Jeden měl podnikatelské a manažerské vzdělání a pyšnil se titulem MBA a druhý nevychodil ani zvláštní školu.
Budeme rádi, když si nás přidáte do oblíbených!