Google a dynamické vs statické adresy

Dnes jsem neodolal trošku odbočit z obvyklého soudku nesmyslů, ale probíhající diskuze na téma Googlího schizofrenického postoje mi prostě nedají.

Příspěvek měl být původně jen komentářem na Danův článek na pooh.cz, ale jenžto jsem grafoman, přerostl do obludných rozměrů a tedy jej dám sem, ačkoliv se sem nehodí.

Teď k věci:

Ona původní myšlenka statických URL měla jistý smysl a vychází z historických důvodů.

Stránka s nějakým parametrem původně znamenalo, že se jedná o stránku s týmž obsahem, ale s jiným pohledem na data (setřídění) atd.

Indexovat jiný pohled na data nemělo smysl, takže roboti procházeli jen kmenový odkaz. Později, když se parametry začaly používat pro stránkování atd. docházelo k tomu, že roboti nebyli ochotni toto zaindexovat, důvody výše a z mnoha webů tak byla indexována jen první stránka.

Když už používání parametrů k určení obsahu nabylo masového měřítka, začali roboti dynamické URL indexovat, neboť mezi sebou začali soutěžit o počet zaindexovaných stránek a nic jiného jim nezbylo.

Jenže vznikl problém se SessionID a počtem parametrů v odkazu, které ten či onen robot byl ochoten vzít vpotaz.

Při původní tvorbě stránek coby dokumentů bylo nepsaným zvykem pojmenovávat je dle toho, co v nich bylo (ano, internet kdysi vznikl na akademické půdě, čemuž lze při dnešním letmém pohledu na diskuzi na novinkách uvěřit jen velmi stěží).

Takže chtěl-li se člověk orientovat na webu intuitivně, tak předpokládal, že chlívek "lampičky" se jmenuje "lampicky.htm" a bylo to logické. Jenže s příchodem dynamických webů se to najednou už nejmenovalo "lampicky.htm", ale třeba "index.php?a=1745544" případně daleko hůře - viz všechny weby IDG a další čuňárny.

Logickým krokem, jak z 100hoven, byl nápad se statickými adresami, protože řešil všechny uvedené problémy.

Nicméně, jak už to tak bývá, vše se proti svému smyslu časem obrátilo. Napsat totiž vše tak aby statické adresy měly smysl není při rozsáhlejším systému nijak triviální a tudíž v 99% případů vznikl paskvil, kdy se místo názvu "lampicka.htm" stránka jmenuje "lampicka_1745544.htm" protože autor webu zvládl jen prohnat URL regulárním výrazem. Návštěvník má smůlu, protože si musí URL pamatovat úplně stejně, jako u dynamické adresy, neboť bez toho čísla na konci najde velký kulový. V honbě za klíčovými slovy v URL navíc vznikají odkazy typu "praha-hotely-praha-hotely-praha-hotely-modrany-hotely.htm" a jiné lahůdky, které občas někde vidím a u kterých se náramně bavím.

Opakuje se situace která byla úplně stejná jako kdysi s meta keywords, kdy v honbě za návštěvností ztratil tento orientační směrník zcela svůj původní smysl, protože do nich každý cpal "orál, anál, porn" a další často hledané výrazy, až si jich vyhledávače zcela přestaly všímat.

Pro jakýkoliv vyhledávač je daleko méně náročné zpracovat, indexovat a vyhledávat URL "index.php?id=999999", protože je rozdíl porovnávat a uchovávat odkazy na milion stránek tohoto typu, než milion URL "jana-bohacova-naha-na-nejlevnejsi-ubytovne-ktera-nabizi-ubytovani-i-v-chorvatsku-9999999.htm".

Proto je snaha Google vcelku logická, protože to opravdu nedělá proto, aby starostlivě pomohl ovečkám, ale zejména zastavil toto šílenství a pomohl tak sobě. Jenže to už se zastavit nedá :)

Rozměr honby za návštěvností nabývá absurdních rozměrů i jinde. Když jsem kdysi na pooh.cz začal psát, byla to krásná doba, kdy člověk mohl psát o čem chtěl a jak chtěl. Vznikla tam skvělá komunita lidí, kteří psali vesele, bezstarostně a navzájem se škádlili svými články. A proboha, byli vtipní! (Opravdu to bylo něco jiného, než dnešní záplava zcela impotentních a dehumanizovaných projektů blog.cz a dalších, kteří se snažili svézt se na vlně a vydělat na tom peníze, ale chybí jim to hlavní - smysl).

Když někde píšete, dříve či později začnete dostávat komerční nabídky. A mnoho autorů, kteří dříve někde psali na ně kývli. Ne kvůli lačnosti po penězích, ale prostě proto, že si řekli, že když píší a baví je to, proč za to nebrat peníze.

Když se s nimi bavím dnes, už nepíší co je baví a nepíší o tom, co by chtěli. A dokonce už ani nepíší stylem jakým by chtěli.

Dostanou seznam klíčových slov, na ně musí napsat článek, dát správná slova do titulku a text napsat tak, aby obsahoval co nejvíce vyhledávaných výrazů na téma, které se zrovna nejvíce vyhledává.

A tak pláčí. Pláčí protože je to nebaví, ale už mají smlouvy.

Zatím nevím, jestli to baví čtenáře. Tipl bych si že ne, ale už jsem se ve čtenářích tolikrát zmýlil, že si na skutečný závěr počkám.

Tuhle jedna kamarádka potřebovala u jednoho článku odkázat na ten můj, protože jinak to nedávalo smysl. Její nadřízený, patrně "osvícený SEO" jí to zakázal, protože se tím prý oslabují ranky.

Proč se v jakékoliv činnosti vždy jako první zapomene na člověka?

Zpět
26.09.2008 06:09 Sekce: Technologie, autor: Ohlasů[11] / Komentovat
Reklama
Export