Šifra mistra Leonarda (Da Vinciho kód)

Nenechte se napálit jako já! Není to pokračování komiksu s ninja želvou!!! Je to o nějakém grálu...

Nečekaně jsem na Silvestra uhlídal přísun alkoholu. Po letech tak nenastoupily zástupy trpaslíčků, rozmisťujících své kovadlinky po obvodu lebky a obouruč do nich bušících kladívky. Přesto jsem se uvolněný a spokojený, rozhodl 1.1.2006 nevyvíjet žádnou zbytečnou aktivitu. Jako jediná vhodnější činnost kromě tupého polehávání, zvítězilo otáčení knižních stránek. Bublinky toniku zředily hořký tón fernetu ve sklenici a než byla láhev prázdná, přečetl jsem za odpoledne Da Vinciho kód (nebo též Šifra mistra Leonarda).

A teď se začnu trochu ošívat...
No, ono to není vyloženě špatné, ale z jakého záhadného důvodu je to zrovna bestseller, to tedy příliš netuším. Dan Brown sice dokáže famózně spekulovat a rozehrávat zajímavou hru se symboly, ale kdekoliv se odchýlí od této pískem sypané cestičky, zapadá do bahna průměrnosti. Zajímavá kostra příběhu je tak pokryta kusy mnohokrát použitých, laciných detektivních zápletek, násilně pospojovaných často zcela nelogickými dějovými berličkami, navíc je to pro mne celé málo uvěřitelné. Na geniální dedukce a skvělé výpravy do historie bohužel často navazují pasáže, jimž by slohově i dějově dokázaly konkurovat práce studentů středních škol, a to si troufám říci, že i těch nehumanitně zaměřených.

Přestože Vás tato kniha nerozpláče, nerozesměje ani nevyděsí - ona totiž upřímně nevyvolává žádné emoce, kromě lehké dychtivosti, dozvědět se jak to celé dopadne, což zjistíte v polovině knihy - někdy docela překvapí, a za ty informace z historie a fajn nápad, dávám pomyslných šest hvězdiček z deseti. Pokud hledáte něco podobného, tak doporučuji Záhadu hlavolamu a Stínadla se bouří.

Jak se všude píše, brzy spatří světlo boží i stejnojmenný film. Fanoušci se patrně budou mít na co těšit. Plakáty tipuju na Monu Lisu a po stranách obličeje hlavních hrdinů (A. Tatou, T. Hanks). Filmaři však mají problémy, neboť jim církev zakazuje filmovat ve Westminsteru a dalších lokalitách. Autor i kniha je prý "pomýlená" a "matoucí". Myslím, že chápu co jim nejvíce vadí.

Že by zejména pohrdavé zmínky o Bibli? Nějak se jim (církevním představitelům) nelíbí představa, že Bible je mnohokrát přepisovaný soubor textů, z nějž nepochybně v proudu času vypadla a naopak přibyla spousta věcí poplatných době. Přitom je to více než logické. Já třeba také netvrdím, že je Bible vyloženě blábol, ale mám nezpochybnitelné důkazy na to, že všechny historky v ní uvedené sepsala před dvěma tisíci lety jakási nezaměstnaná židovka J. K. Rowlingová, přičemž se první díl jmenoval původně Ježíš Kristus a kámen mudrců. A všimněte si těch iniciálů - J.K. hmmm, vidíte, symboly jsou všude.

Ale představme si zcela jinou věc. Nevím tedy jak vy, já mám v diáři hledání Svatého Grálu až kdesi na poslední stránce. Stejně tak jeho případné nalezení by mě asi poznamenalo minimálně. Je mi to jaksi trochu ukradené. Živě vidím zprávy na Nově a Zunu jak dramatickým hlasem pronáší:

"A teď zcela čerstvá informace. Před hodinou byl nalezen Svatý Grál!!"

...a následuje dramatická pauza.
Kdo by čekal, že se miliony lidí u televize překvapením převrátí i s pohovkou, následně bouchnou šampus a drže se za ruce počnou recitovat náboženské chorály... byl by určitě zklamán.

„To je super,“ patrně by pronesl průměrný otylý Čech ke své otylé manželce a přepnul by kanál na Branky, body, vteřiny.

Víte, já často hledám brýle, klíče, ponožky, panel od autorádia nebo drobné, ale Svatý Grál jsem ještě opravdu nehledal. Ale možná jsem jediný a vy všichni se potají snažíte.

Přiznejte se!!!

Zpět
04.01.2006 16:01 Sekce: Kultura, autor: Ohlasů[3] / Komentovat
Reklama
Export