Klepání na nebeskou bránu

Filmová třešnička pro jedince, kteří se dokáží smát i na smrtelné posteli.

V rámci boje s tendencemi sklouzávat k perverzním námětům, změním na okamžik žánr. Rád bych vás proto stručně a neuměle zkusil seznámit s filmovým dílkem, které patří k mým oblíbeným až kultovním a asi nejpřesněji vystihuje můj životní názor.

"Nezatěžovat se maličkostmi, žít naplno každou hodinu, každou minutu, protože nikdy nevíte, co vás vzápětí potká... "

Máte-li tedy po krk bezduché hollywoodské produkce a rádi se pousmějete i trochu smutnému černému humoru, mohu vám jen doporučit výborný německý snímek Thomase Jahna, skrývající se pod výstižným názvem "Knockin' On Heaven's Door". Předem nutno říci, že v perfektně střiženém komediálním hávu se skrývá citlivý příběh o smrti, nezvratnosti osudu a přátelství.

Nitky děje se začínají splétat v nemocnici, kde se potkávají trochu sobecký Martin Brest (Til Schweiger) a citlivý Rudi Wurlitzer (Jan Josef Liefers) na rutinním vyšetření. Výsledky převrací jejich životy naruby. Zatímco diagnózou Martina je nádor na mozku velký jako tenisový míček, Rudi se snaží smířit s nálezem neléčitelné formy leukémie.

Oběma zbývá pouhých pár dní života a ocitají se společně na pokoji určeném pro takové beznadějné případy. Po pár pokusech vyrovnat se s osudem je čekání na smrt přestává bavit. Opilí tequilou se rozhodnou splnit Rudiho poslední přání - vidět oceán. V podzemních garážích nemocnice kradou nejbližší auto a vydávají se na cestu k pobřeží.

Souhrou náhod však odcizený sporťák patří poněkud neschopným mafiánům a v jeho kufru je celý milion marek! Po objevení peněz si Rudi a Martin nelámou hlavu, komu patří. Touží se zabavit a urvat od života co se ještě dá. Road trip napříč Německem je okořeněn honičkami s policií i mafiány, požitkářstvím, bezuzdnou rozhazovačností a příznaky blížící se smrti.

Nacházejí k sobě zcela zvláštní vztah, přátelství odsouzenců na smrt. Jejich čas je vymezen a dosáhnutí oceánu se jeví jako poslední a nejdůležitější věc na světě, kterou mohou udělat. Ne všichni sdílí jejich názor, a tak se na vás valí jedna kuriozní situace za druhou. Zatímco polici vodí za nos sehraným divadlem, ve kterém Martin vystupuje jako nelítostný Rudiho únosce, mafie má více štěstí a dokonce je dostane na okamžik do rukou.

Skvěle vypointované dialogy vás provázejí celým filmem, ale výhružky lidem, kteří mají díky rakovině již jen pár hodin života, patří k nejlepším věcem, které jsem slyšel. Například při slibu: "Vraťte mi peníze a já vás nechám žít!" nevíte, zda se máte smát nebo brečet.

Zbývá jen dodat, že po mnoha peripetiích nakonec dosáhnou pobřeží a neklidných vln Atlantiku. Happy end nečekejte - přichází neodvratitelné.

Film v sobě nezapře částečnou podobnost (i hereckou) s dalším skvělým německým počinem "Lola běží o život". Výborný námět a lidský příběh dal vzniknout skvělé, vtipné zábavě z které pro mne zřetelně čiší poselství ve smyslu "užívej každého dne" a patří k tomu lepšímu, čím nás naši západní sousedé v kinematografii obohatili.

Klepání na nebeskou bránu zabere 87 minut čistého času a rozhodně vám bude strašit v hlavě ještě dlouho po vysunutí kazety z videa.