Kyprová omáčka

Kyprovou omáčku namícháte z tří osob mužského pohlaví, letenek nízkonákladové letecké společnosti, malého středomořského ostrova a týdne volna.

Všechno dobře promícháme, okořeníme trochou EUR a podáváme…

Co je na Kypru asi nejmarkantnější, je jeho velikost. Kypr je zoufale prťavý. Kypr je též okupovaný. Třetinu ostrova, jak jistě víte, obsadilo před lety Turecko. Řekové to dosud celkem těžko nesou, ale soustředí se na svoje a tím je zejména turismus. Drtivá část řecké část pobřeží je zastavěna hotely, apartmány, bungalovy, vilami. Ty okupují zástupy evropských brojlerů a britských důchodců, grilujících se ve zničujícím vedru na plážích. Tyto jsou pak vesměs parádní. Písečné, oblázkové, kamenné… Moře je tyrkysové, plné ryb a neuvěřitelně čisté.

To už trochu neplatí o vnitrozemí. Vládne tu typický balkánský bordel. V době naší návštevy (půlka září) se rozhlížíte po spálené, vyprahlé, kamenité krajině. Tu či onde trčí bezradně palma, datlovník, limetkovník či některý z nepřeberného množství neuvěřitelně pichlavých keřů.  Ale neplatí to samozřejmě o celém ostrově. V západní části se zvedá pohoří Trodoos, které je přeci jen druhově pestřejší, díky schopnosti udržet vodu. Místní si tu nestihli vykácet všechny lesy, takže borovice, jehličnany obecně a tu tam cedr.

V těchto místech je také jedna z mála šancí vyrazit na trek. Ten je zajímavý pouze tím, že veškeré cesty vedou v podstatě po vrstevnici a neodvažují se zamířit do kopce. Možná i z důvodu vojenských neb vyšší kopce zdobí kopule radarů nebo je armádní zařízení. Protože je Řecko formálně stále ve válečném stavu s Tureckem, je koncentrace vojenských posádek abnormální.

Do toho tam mají malá vojenská města i Britové a tak odboček k červenobílým závorám, kde za pytlem písku vykukuje hlaveň velkorážní zbraně naleznete nepočítaně. Hranici s tureckou částí lze projet na několika místech a bude vás to stát jen pojištění auta navíc, přestože řecké autopůjčovny na oko zakazují návštěvu Severního Kypru jejich vozy. Severní turecká část je upřímně řečeno docela parádní. Pokud okupace umožnuje takto zachovat jakýsi ráz krajiny, musím Turkům poděkovat. Život tam plyne poněkud pomaleji, chybí záplava hotelů a turistických atrakcí, pobřeží je více opuštěné a jaksi se tam dá více dýchat.

Co se dá vidět na Kypru? Není toho mnoho. Historické fresky ve stařičkých kostelících. Vykopávky monumentálních staveb z antiky a obecně doby před Kristem. Hrady a stavby byzantské, křesťanské, muslimské a vůbec všech slohů. Maríny, lodě, ještěrky Agama, přecpaná nudná města. Metropoli Nikósii, rozdělenou na půl ostnatým drátem. Každá druhá dědina má před jménem Agia (svatý/á). Každý dům na střeše obří bílý barel na vodu a dle mého názoru bude tu voda obecně brzy vážný problém. Už nyní s bídou stačí na zásobování hotelů. Kam nevede černá zavlažovací hadice, tam nic neroste. Na slovní spojení „krásná Kypřanka“ tu zapomeňte úplně.

Na Kypru se dá dobře žrát. Kebaby, gyrosy, musaky, šačliky, saláty, čerstvé ryby, ovoce v sirupu, zmrzliny, jehněčí žebra a kotlety, italské speciality, všechno tohle miluju. Není to ovšem země úplně nejlevnější, jídlo ještě finančně ujde, ale pivo v hospodě je od 3EUR výše, v obchodě zhruba za polovic, ehmm, za předpokladu, že je ovšem máte kde vychladit. Pít se dá místní KEO, tradičně tragické jsou dovozový Heineken a Carlsberg. V turecké části vyhrává překvapivě výborný EFES.

Rád bych přihodil nějakou dramatickou historku, ale žádnou jsme nezažili a nepočítám že lze nějakou zažít. Snad když v tomto vedru podceníte vodu a málo pijete. Kriminalita je tam zoufale nízká, lidé jsou ochotní a poměrně srdeční. Policisty jsem viděl asi třikrát, když měřili na silnicích. Jezdí se sice vlevo a je to nezvyk, ale značky aut z půjčovny jsou barevně odlišené od místních, kteří vás raději nechají projet nebo uhnou, takže ani nehodu jsem neviděl. Všichni tu mluví anglicky, takže taky houby zábava, nikdo vás nenutí učit se nesrozumitelný jazyk. Spali jsme na plážích, párkrát v kempech, ale ty nejsou žádný zázrak, zejména umývárky jsou blit. Vyjeli jsme si na dvě hodiny na motorovém člunu podél pobřeží, zapotápěli se, což nás suchozemce nadchlo.

Takže verdikt! Pokud chcete flákací dovolenku, chodit jen v plavkách, spát každý den na jiné pláži, blbnout v teplém moři, šnorchlovačku, pláže, mrknout na nějakou památku a nechcete obětovat déle než týden - ideální. S každým dalším dnem se tu ukoušete nudou. A pokud jste vyloženě expediční typy, raději sem vůbec nejezděte a zkuste třeba vedle Anatolii, jinak se tu zblázníte definitivně.