Noc s ďáblem

Byl jsem v Praze! Už toto zvolání stačí vyvolat nejrůznější reakce. A to nejsem z malé díry někde v Sudetech, hořící touhou po velkoměstském životě. Ale jak jsem se v té prdeli ocitnul...

Po bujaré oslavě jistých narozenin jsem se v sobotních ranních dopotácel k domovu a o několik hodin později s výraznými kruhy pod očima nasedal v Brně do autobusu směřující do města nad Orlicí. V malebné vísce mě očekávala jedna úžasná ženská. Samozřejmě, že ne moje. Jednak má dítě a za druhé chlapa. Chlap je úžasný a šikovný člověk a jmenuje se Vítek. Vítek fotí a fotí sakra dobře. Fotí zejména adrenalinové sporty a putuje všemožně po světě. A Vítka pozvali do televize. Do České televize.

Nejdříve jsem si myslel, že je to nepodařený vtip, ale po příjezdu a krátkém uvítání mi bylo potvrzeno, že se v sobotu večer jede do Prahy. Mě upřímně tahle skrumáž baráků poprášená milionem lidí nenaplňuje žádným nadšením, ale říkal jsem si, aspoň je nachytám při blbým fóru. V autě mi začalo docházet, že je někde chyba. Mokré bílé čáry silnice nás vedly neomylně k cíli. Parkli jsme káru na Andělu v Tescu a vyrazili do ulic na krátký trek. Udivilo mě, že na ulicích ani noha, zato v nákupním centru hlava na rameni. No musíme si zvykat. Následoval přesun kamsi na Pankrác a setkání s Robinem Kaletou. To je nějaký náš úžasný freerider na lyžích. Takový ten týpek, co ho vyhodí z vrtulníku na vrcholu hory a on to sjíždí, skáče desítky metrů a v utržené lavině si říká, jak je ten život krásnej. Já sice to jméno nikdy neslyšel, ale taky se nepohybuju v téhle branži. Zkrátka ten typ lidí, co zatímco vy řeknete: "Jedu na víkend na běžky do Nového Města.", on řekne: "Jedu si sjet jeden svah do Aspenu."

Překvapivě se z něj vyklubal fajn člověk a žádný idiot, drobnější a usměvavej kluk, takže jsem se na tu televizi začal docela těšit. Našli jsme i něco, co se jmenuje Kavčí hory a bránu, kde nás vpustili do rozlehlé budovy. Uvnitř nás převzala opravdu okouzlující asistentka režie a kamsi nás odvedla do patra. Do třetice k Robinovi a Vítkovi se přidal jistý Slovák, jinak též vynikající freerider, byť po jisté nedávné příhodě s páteří neovládající spodní polovinu těla. Vyfasovali jsme šatnu a vyrazili do studia, kde se zmíněné trojice ujal pološílený režisér a začal vysvětlovat, co by si asi představoval. Líbila se mi především jeho schopnost empatie, když klukovi na vozíku zaníceně vypravoval, jak si vymkl na lyžích kotník. Ale jinak mě život televizních zaměstnanců uchvátil. Bloumal jsem po liduprázdých chodbách, všude byly šatny, maskérny, režie a spousta dveří s cedulkami pozic o nichž jsem v životě neslyšel.

V ateliéru, kde se mělo točit zase vládl organizovaný zmatek. Zkoušela jakási ostravská kapela, zvukaři zvučili, osvětlovači svítili, kameramani se otráveně šklebili a neustále někdo někam odcházel a přicházel, držíc v ruce nějaký papír, což ze své zkušenosti znám jako potřebný prvek, jak vypadat zaměstnaně aniž by vás kdokoliv zastavil s všetečným dotazem, jestli máte co na práci. Pod všudypřítomnými nápisy Zákaz kouření se povalovaly popelníky a všichni hulili jak celuloidové pravítko, takže jsem si začal říkat, že mé další zaměstnání bude v televizi. Úplně mě ten bohémský život nadchl. Zapomněl jsem se však na čas u automatů na bagety a limonády, ale co mě přes pokročilou hodinu (u nás v Brně chodíme spát po osmé, jakmile vypnou proud) drželo při životě, bylo spousta plechovek redbullů, kterými tato firma své oblíbence zahrnuje. 

Když jsem se vrátil do studia a upelešil se za kamerami na sedačce, koukám, že akce je v plném proudu. Nějaký pan Anděl kladl otázky, kluci je porůznu zvedali, prostě televizní show. Noc s Andělem jsem viděl párkrát a považuji to za pořad, kde exhibují podprůměrné kapely a moudra plácají podivné existence. Tentokrát jsem se zdržel komentářů a koukal, jak to chodí. Překvapivě se z celé trojice hostů, o níž jsem předpokládal, že jde o jedince mající všechno na háku a nebojící se plácnout cokoliv, vyklubala trojice ortodoxních introvertů, kterým Anděl rozhodně nemohl poděkovat za pomoc při moderování. Ale jak to bývá, lidi co něco umí, o tom většinou nepotřebují žvanit, jako třeba já. Protože v reálu ve studiu slyšíte téměř úplné hov.. sledoval jsem radši šrumec okolo a křivky oné asistentky režie, které byly skutečně delikatesní, a představoval si docela zajímavé věci.

Nadchly mě až opět Vítkovy fotografie všemožných žánrů, zejména ovšem ty, kde někdo někam padá a vypadá to, že bude v budoucnu v lepší případě srkat večeři brčkem na polohovacím lůžku. Potom přišla tuším Alena Zárybnická, ČT rosnička a překvapivě vymazala můj dojem, že jde o tupé krávy, protože ač má čelist schopnou ohlodat najednou kotletu i s kostí, jde o inteligentní ženu s šarmem. Rozházela na kluky umělý sníh a sdělila národu, že konečně bude sněžit, což jak jisté uznáte... nekecala. Když Noc s Andělem skončila, oprašovali jsme z našich hrdinů buničinu, a tito se vydali na chat s diváky. Po třetí odpovědi zkolaboval internet ČT, takže se usoudilo, že nastal čas na cestu domů. Po rychlém Big Menu v McDonaldu na Florenci pod prochcaným nadjezdem, jsem usnul v autě a nad ránem si otupělý v městě nad Orlicí říkal, zda se mi to nezdálo.

Až poté co jsem s potěšením přehlédl paneláky v Králově Poli a nahmatal v kapse klíče od šatny na Kavčích horách mohu říci, že...nezdálo!!! Díky za ten zážitek. Díky Z. i Vítkovi a omluva mému otci, kterému čtyři roky slibuji, že se přijdu podívat na jeho byt na Proseku. Nějak to pořád nevychází. A co si myslím o freeski? Jóóó, já těm klukům trochu závidím a trochu je i obdivuju, ale pořád mi to přijde jako čekání na chybu. A nemůžu ani při sebelepší vůli říct, že čekat pod metry sněhu v lavině, na to jestli mě vyhrabou, je to, co redaktora takového projektu jako je Aktovka-X, naplňuje. Věřte mi. Naopak mám pocit, že se každý den můžu chechtat taky smrtce do tváře, stačí při každodenní cestě na oběd zkusit přejít v Židenicích křižovatku. Takže žádné obavy, příště může být v televizi kdokoliv. Protože ta zúčastněná kapela...neodpustím si to...byla tragická!!

Zpět
25.01.2007 01:01 Sekce: Kultura, autor: Ohlasů[33] / Komentovat
Reklama
Export