O proradném čarodějovi

Muž se vracel z trhu. Dnes měl šťastný den. Prodal veškeré zboží... a těšil se domů.

Cesta domů bude trvat celou noc. Bohužel ho zastihla bouřka. V lese. Bloudil a bloudil. Ztratil cestu. Byla čím dál větší tma... a ze svých úkrytů pomalu začínaly vylejzat noční přízraky. Sakra...

Muž zmateně pobíhal od stromu ke stromu. Měl čím dál větší strach..., že se už domů nevrátí. Po okolí se o lese povídalo všelicos...

Náhle uviděl postavu v kápii*). Čaroděj. A ještě moc, moc divnej. Zmocnila se ho panika.

„Pomůžu ti“ řekla postava v kápii. „Vím, že hledáš cestu ven a také vím, že bez mé pomoci se odsud živý nedostaneš!“

„Dobrá...“ řekl muž. „Dám ti co chceš... třeba... třeba všecky moje peníze...“

„Nechci peníze. Pomůžu ti, ale dáš mi to, o čem doma nevíš, že teď máš!“ řekl hromovým hlasem paprikový čaroděj.

To znám... pomyslel si obchodník. Tohle... tohle bylo v nějaký pohádce. Muž slíbil čarodějovi to, o čem doma neví... a pak mu musel dát své dítě...

Pak si uvědomil, že jeho žena těhotná nebyla. Těžko by to před ním skrývala devět měsíců a včera když odcházel, byla hubená jak lunt**).

„Dobrá... dám ti..., to, co mám teď doma a o čem nevím!“

„Platí.“ řekl paprikáč a vyvedl ho z lesa. Začalo se rozednívat.

--

Okolo poledne dorazil muž domů. Vkročil radostně do světnice... a vidí, že jeho žena pláče.

„Co se stalo,... zlato!? Už jsem doma!“ utěšoval jí.

„Stala se hrozná věc... cmuk... dneska v noci... cmuk... cmuk... beze stopy zmizel Tonda, tvůj nejlepší kámoš... cmuk“.

--

*) ano, opravdu se jednalo o muže v kápii, nikoliv v kápi.