Pár prázdných slov o ženách...

Z řady z nich mi zůstal dojem, že pokud se mohou ony volně pohybovat mezi lidmi, musím být logicky blázen já.

Ženy jsou vděčné téma. Zde na Aktovce-X bohužel není až tak časté a obecně drtivá většina lidí trpí dojmem, že jejich soukromí je cosi výjimečného a diskrétního, a tak nezbývá než osamoceně prorážet ostrou přídí ledový příkrov rozpačité intimity.

Mám ženy rád a troufám si říci, že už od útlého dětství. Soudím tak alespoň podle faktu, že pohled na obnažená ženská ňadra mě naplňuje stále tím upřímným nadšením, jako v kojeneckých dobách.

Ale přiznám se, že v oblasti interakce s ženským světem jsem už definitivně opustil veškeré snahy o nějaké rozumové zdůvodnění skutků, konaných opačným pohlavím. Od konce mého posledního trvalejšího vztahu, prošlo mým životem, potažmo postelí, defilé záhadných žen.

Z řady z nich mi zůstal dojem, že pokud se mohou ony volně pohybovat mezi lidmi, musím být logicky blázen já. Jejich jednání je, či bylo zcela iracionální a nejsem si zcela jist, zda opravdu chci být společně s těmito tvory nazýván Homo Sapiens.

To nemá být samozřejmě žádná urážka. Oceňuji pestrost a baví mě tu hru hrát. Ale fascinuje mě spousta věcí - třeba ženské lpění na jakémsi pocitu jistoty. Poslouchám tklivá vyprávění o nesnesitelném partnerovi, o hádkách a neporozumění. Chvěji se porozuměním, přemáhám slzy lítosti nad osudem, který jí život přichystal, utěšuji...a ona se pak oblékne a vrátí se k němu domů. Netvor nebývá až tak hrozný.

Dále tu máme plynulý přechod do nového vztahu. Sice starý neklape, ale není důvod ho ukončovat, dokud nebude jistý nový. Jeden přítel to trefně charakterizoval větou: "Ženské jsou jako opice. Ty se taky nepustí jednou prackou větve, dokud se druhou nedrží další."

Baví mě nesoulad mezi chápáním lásky jako citové záležitosti a fyzického kontaktu. Někdy člověk zblbne, produkuje klišé červené knihovny a jedná jako hrdina slabší romantické telenovely, jindy pragmaticky zhodnotí situaci a cílevědomě naplňuje své erotické představy. Chvíli odmítán toužím po vysněné bytosti, harmonickém porozumění, abych následně rezignoval a přijal nabídku živelného postelového dobrodružství od někoho, od koho bych to třeba vůbec nečekal.

Charakteristické bývá nevyřčené konstatování: např. "Je mi dneska nějak smutno. Mě taky. Zablbneme spolu. Souhlasím. Aspoň se zabavíme."
nebo "Dnes mě nějak hrozně přitahuješ. Ty mě taky nenecháváš klidnou. Mohli bysme spolu... Ale ty někoho máš... Hmmm, houby se dozví."

Tohle je zajímavý přístup, zvláště pokud oba zúčastnění ví co chtějí a mohou si ho dovolit. Ono to možná zní divoce, ale nám bez katolické výchovy, přikládající těmto věcem důležitost asi jako vypití sklenice vody, to tak nepřijde.

Nevím jestli je to věkem, ale více si vážím "starých známých". Lehce mě totiž začíná unavovat proces seznamování a oťukávání. Rozhovory s novými "objekty" zní často jak vylisované z jedné a té samé matrice. Přistihuji se čím dál častěji, že si chystám odpověď na otázku, která ještě nezazněla, ale nevyhnutelně přijde a naopak s rozmyslem skládám slova do vět a otázek, bez jejichž vyslovení by byla dotyčná přinejmenším nervózní.

Ono to je sice i moje chyba, nicméně hrozná spousta lidí má silně omezenou šíři zájmů a rozhled nebo tupě přejímají jakési modely chování, které jim kdosi vštěpoval. Proto vždy ožiji v přítomnosti renesančního člověka, ženské reagující zcela nepředvídatelně a se strhující dychtivostí. Pak se v plodných hovorech promění pojem čas v neuchopitelnou, rozmazanou veličinu. Dokonce si i občas říkám, že jsem se přes fáze (čti zleva od mládí) chci si s ní povídat, chci si s ní povídat a spát, chci s ní spát, chci s ní spát a povídat si, dostávám k fázi chci si s ní povídat ...a když se nic neposere, tak i spát. Podivné. Na to kolik mi je. :)

Většinou však nechce ona mne a tím to dostává ten správný drive. Protože ukecat nějakou prostinkou děvu je banalitou proti někomu, kdo vám více méně vidí do hlavy a baví se čekáním, čím ho ještě překvapíte. Je zkrátka vidět, že na všudypřítomné vzájemné soužití a prznění lze nahlížet z různých úhlů. Jako na sofistikovanou činnost, zábavnou hru či v nejhorším případě mentálně nezdatných jako na pubertální, vulgární povyražení.

Použiji ještě jeden citát staršího ženatého známého, který tvrdí že: Každá ženská do třicítky s tím dělá tajnosti a myslí si, bůhví co nemá v kalhotkách za poklad a po třicítce ti to strká pod nos klidně v poledne.
Tak tento názor zatím nemohu potvrdit ani vyvrátit. Nezbývá než počkat těch pár let než si to společně se svými vrstevnicemi ověřím. :) Před lety přišlo lehké rozčarování, že se tyto různě povdávaly, případně stvořily nějaké dítě. Dnes musím přiznat, že na tom citátu něco bude, protože dnes už se zase rozvádějí a jsou přiměřeně lačné.

Abych předešel hloupým narážkám, rád bych zdůraznil jednu věc. Jako jeden z mála chlapů si o sobě nemyslím, že jsem úžasný milenec. Vůbec ne. Nejsem žádný vibrátor s ušima. Jen běžná sériová výroba bez baterek Energizer. Fůra chlapů sní o milování se dvěma ženskýma. Já ne. Mám dost práce s jednou. Kdybych měl v posteli dvě, asi by mi praskla cévka v mozku. Pokud mám nějaké přání, které jsem si ještě nesplnil, je to návštěva mohutné swingers party. Tam je totiž velká šance se, že se na vás zapomene a můžete si v klidu chlastat na baru, přičemž vám to partnerka určitě nebude vyčítat.

Zpět
18.04.2006 16:04 Sekce: Pro ženy, autor: Ohlasů[7] / Komentovat
Reklama
Export