Pohled kotlíkáře

Mirunovi navzdory se přidávám k babrání ve vzpomínkách...

V rámci nevyhlášeného týdne sentimentálních vzpomínek hodlám oponovat Mirunovi. Kotlíkáři jsou zcela specifická skupina, do níž jsem taky patřil a přitom v žádné tebou zmiňované kategorii předtím nebyl. :)

V prvé řadě si ovšem v této souvislosti z dětství vybavuji každoroční pionýrské tábory, krásné instruktorky, úžehy, popáleniny, mouchy bez křídel, nožík rybičku a náhodně svítící plochou baterku. Dále "výborné" celotáborovky, návštěvy milicionářů a vojáků, noční akce, chlastačky vedení a hledání služebních samopalů. Chladící věže Dukovanské elektrárny, koupaliště v Rouchovanech, rozteklé bonpari, papírové kufry, umaštěné pytlíky s chlebem, jabkem a vysočinou a stupidní maškarní plesy. A člověk stárl.

V oddílech se objevili všeznalí jedinci a sprostá slova. Přišly diskotéky, výměnné pobyty s Poláky, šmírování instruktorů při sexu, Čech s Polkou, Polák s Češkou, Polák s Polákem. Noční pytlačení v řece, puťáky, tonutí, fotbálky s vesničany. Klíšťata, sekera v noze, nůž v ruce, otřesy mozku, epidemie a karantény. Krásné to doby.

Rok 1989. Skaut. Filcové klobouky, pískové košile, lilie. Schůzky, klubovny, foglarovy hry, kytary. Plíhal, HopTrop, Hoboes za hvězdných nocí v dešti jisker. Poznávání ptáků podle hlasu, stromů podle listí a lidí podle keců. Uzly, házení nožem, uesky, telata, rozdělávání ohně. Pravidelné hašení klubovny a stavba nové. Odhalení a zmizení našeho rádce (instruktora), který ji pravidelně lahví ředidla pomáhal chytnout a následně jako člen dobrovolných hasičů hrdinně hasil. Sruby, jeskyně, chaty. Sranda z metlošů.

Tábory. Šití teepee, celt, bouchání podsad. Várnice horké vody, v ní dva sáčky čaje, setonův hrnec, písek v masu, stomatologie v Náměšti. Lečo, stále lečo. Celotáborové hry. Pravěk. Chodíme tři týdny jen s režným pytlem kolem pasu. Děvčata mají kus pytle i přes hrudník. Za studených nocí si pod ním hřejeme zkřehlé ruce. Holky jsou krásný, štíhlý, mají kožený náhrdelníky a hadí oči. Líbáme se s nimi za tři orlí pera. S vypětím všech sil držíme bobříka sexuální abstinence.

Smůla borového dřeva, slavnostní ohně, slib, pochvaly a nášivky na rukávech. Hřebíky, prkna, pily, lopaty. Latríny, vápno, hypermangan, karantény. Jsem vedoucí. Učím bandu malých dětí myslet a zkouším jim sdělit nesdělitelné. Dva prsty v trávě vedle sekery, chirurgie v Náměšti. Deziluze. Žabomyší hádky, nesmyslné příkazy, běžte do hajzlu.

Pracuji, chlastám, kouřím. Mluvím sprostě a spím se s kým se dá. Kolik toho musím dohnat. Koncerty, párty, festivaly, počítače, sjetí kamarádi. Nuda. Práce, práce. Prázdnota.

Náhoda! Správní lidé okolo. Goretexové boty, samonosné stany, peníze na kontě, mapy s exotickými názvy na přebalu a pár týdnů dovolené.

Mžouráme do slunce na vrcholcích hor, v dešti šlapeme na kole, ve sněhu rozkládáme spacáky. Smějeme se po hospodách a občas potkáme podobné. Tajemný holky s hadíma očima už dávno tlačí kočárek. Ale ještě pořád jsou. Není jich moc, ale jsou. Filcový klobouk prožraný od molů. Carpe Diem! Jsem duší hnusnej kotlíkář.