Proč by měly manželky odhazovat sníh

Odpověď na tuto otázku, je překvapivě jednoduchá – prostě proto, že neexistuje žádný důvod, proč by to dělat neměly. Kůže jedny líný!

Všechny ženský jsou stejný. Můžu to potvrdit, prošel jsem si už několik manželství a jsem tudíž několikrát rozveden, ačkoliv ani jednou z vlastní viny. Nejdřív to docela klape, manželka chodí do práce, vaří, běhá mi pro lahváče – a pak najednou (a pokaždé je to stejné), jako když utne – stoupne si doprostřed obýváku, dá si ruce od těsta vbok, nahodí hnusný obličej svojí matky a naprosto vyčítavě na mě začne hartusit: „Na co já tě vlastně mám?“

A protože už jsem to zažil v nezměněné podobě několikrát, tak jsem si tak nějak vydedukoval, že ženy v podstatě neví, na co nás - manžele mají a je tedy potřeba jim to nějak sdělit. Pokusím se být šetrný, protože kdykoliv jsem se pokusil to nějaké ženě vysvětlit, přestala se mnou nejen spát, ale dokonce většinou ihned požádala o rozvod, případně mě zmlátil nějaký její pomatený příbuzný. Proto doufám, že když nyní udělám osvětu, vyhnu se v budoucnu zase nějakým nepříjemným překvapením a konečně si najdu manželku, která si mě bude vážit.

Takže, vezmu to od začátku. Jak jistě všichni víte, Bůh stvořil Adama a z jeho žebra pak družku Evu. Z toho jasně vyplývá, že žena by měla být muži vděčná už z podstaty, protože nebýt nás, nebyla by ani ona.

Některé moje ženy však nebyly věřící a neustále na mě dorážely, ať jim teda ukážu, kdeže mi to žebro chybí. Jasně že mi nechybí – protože Adam s Evou už se pak množili dle Darwina, a vlastnosti těla získané za života se zpětně do DNA nepřepisují, takže i beznohému a bezrukému trupíkovi, který spadl pod tramvaj se narodí zcela zdravé a plně okončetinované dítě. Bohužel, manželky většinou nejsou tak vzdělané jako my, aby „jejich primitivní intelekt dokázal pochopit jemnost slitiny a složitost věcí s molekulární struktůrou“.*)

Naštěstí, i pro nevěřící maželky tu mám několik důvodů, k čemu nás mají. Tak třeba, kvůli penězům. Nikdy by jste nevěřili tomu, co jsem se v každém manželství napřemýšlel, jak by jsme mohli zbohatnout. Není to nic jednoduchého – všechny ty vymyšlené způsoby jsou totiž už obsazené. Abych přišel na nějaký nový, musím přemýšlet i 20 hodin denně. Je snad jasný, že u toho už nestíhám chodit do práce. A nejlíp se mi samozřejmě přemýšlí v leže, protože se tělo zbytečně nemusí unavovat tím, že tlačí krev v žilách nahoru a veškerou svou energii může věnovat mé inteligenci. Manželky tohle nesnáší a nechápou. Vždycky, když některá přišla sedřená z práce, tak na mě řvala, že zase nic nedělám. Jenže – milé dámy: ten, kdo se dívá na nečinnost druhých jako na zahálku, je hlupák, který neumí pracovat hlavou!

Nejhorší je, že za tu jejich tupost jsem vždycky musel pykat i já. Při každém rozvodu mám nervy v kýbli a než jsem si našel novou manželku, tak jsem většinu věcí hlady zapomněl. Takže začínám vždy od píky. Kdyby mě hned ta první nechala v klidu a nezačala hned po šesti letech hysterčit, už jsem to mohl mít vymyšlené a mohli jsme si žít jako prasata v žitě. Takhle dodnes platí dluhy a neustále to svaluje na mě. Slepice jedna pitomá.

Další věcí, na kterou nás manželky mají, je naše krása. Muž je v podstatě ozdobou rodiny. Ženy tohle nedovedou, musí se uměle líčit, takže nakonec vypadají úplně jinak a když vás někde nějaká večer sbalí, tak se pak ráno probudíte, kouknete na ní a řeknete si: „ježišikriste, co jsem si to zase provedl?“. Muži se nemusí složitě líčit, protože jsou přirozeně krásní i s pleší a bříškem a když k tomu ještě přidám i inteligenci, jsme zkrátka neodolatelní.

Leckterá manželka vám sice občas nadhodí, že jste „plešatý smradlavý prase“, ale nemyslí to vážně – zkuste jí říct, že vás zrovna pozvala sousedka „na šukanou“ a uvidíte, jak si vás začne hlídat. Ve skutečnosti nás jen psychicky terorizují ve snaze vyvolat v nás komplexy méněcennosti, abychom neměli sebevědomí je opustit. A přitom nás obdivují. Samozřejmě, je dobrý být trošku čistotný – na to ony dbají, mojí manželce hodně vadí, když chodím spát s botama od bláta, takže jsem si musel dát před postel takovou tu drátěnou rohožku, a když vidím, že ještě nespí, vždycky si je alespoň trošku opucuju.

Dalším důvodem je, že jsme něžní. Ženy milují, když je hladíte. Tedy, milují, když je hladíte hebkou rukou. Jenomže – jak může mít automechanik, horník, zemědělec, řidič nebo zedník hebké ruce? No? No nemůže! Protože při práci vám ruce zdrsní, nasáknou se olejem, máte je poškrábané a tohle všechno je pak hrozně ruší. Takže člověk se snaží si uchovat ruce hebké jako dětská prdelka, a místo toho, aby byl pak pochválen, pořád poslouchá, že nechodí do práce. Nevím, jak vlastně funguje ženský mozek. Kde mě asi vezmou do práce, abych mohl dělat jen jednou rukou? Abych si uchoval hebkost alespoň druhé? K flašinetu? Těžko. A když začnu makat oběma, tak mě zase manželka opustí, protože nějakej darmožrout jí to svejma hebkejma rukama udělá líp! A u mě je rodina na prvním místě, takže když nechci obětovat rodinu, musím obětovat práci!

Jasně, že pak trpím, když vidím, že manželka, ve snaze nás uživit - sotva přišla schvácená z fabriky, už pospíchá ještě na vedlejšku uklízet vedle soukromníkovi firmu. A ještě jí houby platí. Pořád je z toho tak unavená, že ani nemá náladu na sex a já musím zatímco ona se chudák někde dře píglovat její kamarádky. Ještě, že jsem tvrdej a ona se může spolehnout, že jen tak nevyměknu a jednou, až hodně našetří, nebo až vymyslím, jak zbohatnout, nebude už muset pracovat a já jí budu moct konečně celé dny hladit svýma pěknýma, čistýma a hebkýma rukama.

Poslední věcí, na kterou jsem patřičně hrdý, je můj mužský smysl pro ekonomické operace. Moje poslední manželka tuhle prudila, že už toho mého přemýšlení nad zbohatnutím má dost a že když pořád nevím, jak vydělat milióny, že jí stačí třeba jen abych vymyslel, jak vydělat pětistovku.

Asi si myslela, že to nedokážu, nebo co. Hehe. Jenže – to bych nebyl já. Protože jsem trošku psycholog, tak si hodně všímám lidí a jejich chování - a neušlo mi, že nikdo v baráku nechce odhazovat sníh. Oběhl jsem tedy nájemníky a dohodl se s nima, že když mi dají každej stovku, tak moje manželka to za ně odháže. Všichni byli pro! Je nás tam šest bytů, já nic neplatím – jsem manažer – a pětistovka byla na světě.

Jenomže, manželka místo aby byla pyšná (ony jsou prostě fakt divný) se mě na to zeptala „A proč by ženská měla odhazovat sníh?“. A já na to (fikaně): „A proč ne?“. A na to ona už odpověď neměla...

A to není všechno – manželka je těhotná a v prosinci bude rodit. A mě hned napadlo, že to odhazování těm pacholkům zdražím – odhazovat sníh v těhotenství je pěkně nebezpečný a mám snad riskovat zdraví svojí ženy? Jen tak, zadarmo? Hehe, nene, pěkně – za dvojnásobek! Ještě jsem jí to neřekl, ale určitě bude mít radost, vydělat za stejnou práci dvakrát tolik. Řeknu jí to zrovna s tou informací o tom, jak jsem si všiml, že sousedi hrozně neradi skládají uhlí – a tak jsem se s nima domluvil...

No uznejte, není hezký, když má ženská někoho, o koho se může v klidu a bezstarostně opřít? Vždyť, co by si bez nás chuděry počaly?

*) Ash v kůlně, moje oblíbená scénka z Army of Darkness, kdo neviděl, nepochopí.

Zpět
02.06.2005 11:06 Sekce: Pro muže, autor: Ohlasů[14] / Komentovat
Reklama
Export