Řev motorek, děvky a svoboda (po česku)

Odlehčené pojednání na téma "Co vás čeká na motorkářském srazu?" Po jeho přečtení se na žádné motorkářské akci rozhodně neztratíte a vychutnáte si je i bez kožené bundy, zato s náležitým nadhledem.

V minulé dávce humusu do kompostu svého blogu jsem nastínil mimo jiné mé motorkářské ambice a trochu nelichotivý pohled na kožnaté a přilbaté řidiče jednostopých vozidel. Proto bych rád vše uvedl na pravou míru.

Zásadní problém v tom, abych se zařadil do komunity motorkářů vidím opět a jedině ve svém sobectví a nafoukanosti. Prostě k smrti nerad dělám stejné věci jako všichni ostatní, nic nedokážu brát smrtelně vážně a máločemu věřím. Nechápu proto obdiv laické veřejnosti k chlápkovi na napucovaném Harley. Těžko uvěřit jeho image svobodomyslného frajera, když víte, že před hodinou vypadl z kanclu, doma ho seřvala manželka, šel nejdřív s košem, potom se psem, ale zrovna vám začne vykládat něco o svobodě a nezávislosti, která mu je nade vše.

A protože tito speciální jedinci touží proklamovat názory někde, kde jim to zbaští a vyslouží si tak poplácání po rameni, scházejí se (či spíše sjíždějí) na motorkářských srazech. Neznalým a zblblým americkými filmy se patrně vybaví hodně brutální veselice, řvoucí motory, zdrogované děvky, brokovnice a hořící ulice. V českých poměrech je to však krotká a poměrně povedená taškařice, jejíž průběh bych vám rád zkusil lehce nastínit.

Celou akci zvládne několik průměrně schopných organizátorů, kteří kdesi pronajmou louku, seženou pár kapel, sponzorů, stanů a sudů piva a už inzerují termín. Motorkářská veřejnost se zaraduje, indulonou namaže kožená sedla a křiváky, sebere prachy odložené na nájem a vyráží za zábavou. Z osobní zkušenosti bych si troufl odhadnut, že průvodními znaky těchto srazů jsou především: všudypřítomná image drsňáka a rebela spojená se silnými řečmi, otřesná kapela, striptýz, vyjížďka a pošahané soutěže. Tato osnova je zhruba všude stejná a dá se aplikovat téměř na všechny motorkářské akce.

Podrobněji bych to popsal takto:

Po příjezdu na vybranou louku a zaplacení vlezného se zapojíte do všeobecného bloumání kolem. Všude se pohybuje nepřeberné množství bezmozků s pivem v ruce, hledající přátele nebo kohokoliv, kdo je bude chvíli poslouchat. Pokud nemáte koženou bundu a těžké boty, vysloužíte si podezřívavé pohledy. Nedůvěru ovšem rychle rozptýlíte pěkným slovem na adresu nejbližšího motocyklu. Pochválený majitel si štěstím krupne do textilu, usrkne z kelímku trochu pěny, osloví tě kamaráde a začne vykládat.

Tyto rozhovory se pak točí kolem omezeného počtu témat. Většinou se dozvíte kolik ho mašina stála, kolik stála renovace, kde s ní všude byl, kde s ní nebyl, ale chtěl by, kdo ji měl předtím a proč ji musí prodat, protože jeho sen je támhleta chromová krasavice u bufetu. Na závěr nezapomene dodat, jak je rád, že je tady, protože jenom na srazech se cítí svobodnej a mezi svejma. Někdy přidá i pokus ukázat, jak krásně mu přede motor, aby po několika marných pokusech nastartovat vztekle bouchl do zapalování a začal půlit motor.

Máte tak konečně šanci zmizet a obdivovat vytuněné Jawy a elegantní dárce orgánů na silničních závoďácích, které jim koupil tatínek k narozeninám. Po předraženém párku a pár dalších pivech se usalašíte na lavici pod stany a sledujete co bude dál.

Všude jsou motorky, smrdí tu benzín, kindošci v kožených bundičkách padají ze stolů, vypatlané blondýnky se prázdně usmívají a všude se kecá, plká a plácá. O životě, o smrti, o mašinách, o sexu a o dlouhých cestách. Nalití a agresivní teenageři brázdí po zadním kole prostranství na svých padesátkách, endurech a levnějších motocyklech, a ti ještě nalitější vám začnou u stolu vyprávět ponurou historku, jak na svým Viperovi vyletěl ve stoosmdesáti ze silnice, přičemž vzal hlavou vo strom, o svodidla si ubrousil tři prsty na pravé noze a ještě musel dávat umělý dýchání babce na poli, které se přední kolo z toho Vipera zarylo do nůše.

Všichni kolemsedící pokývají hlavami a zatváří se soustrastně. Spokojený vypravěč tak zvolna uvěří, že se to opravdu stalo, rozlítostní se a při vzpomínce na mrtvé kamarády začne hlasitě hulákat jejich jména, až se jich několik připotácí a odtáhnou ho do spacáku.

Zmatení posluchači se raději přesunou na volný plac uprostřed louky vymezený soutěžím. Tam se vyvolení jedinci nejrůznějšími způsoby ztrapňují, veselí a kur*í si motorky. Výherci s lahví oleje pod paží a ráfkem kolem krku se šťastně plácají po zádech a pobledlí poražení v duchu počítají kde vezmou na novou pneumatiku místo té, co zničili při gumování (bohulibá zábava při které si pálíte pneumatiku zadního kola protáčením o asfalt. Výsledkem je hodně kouře, smradu, zničené kolo, brzdy a hraný obdiv spořivějších.)

Dobrou náladu všem určitě vrátí večerní koncert. Je to opravdu bonbónek. Vybraná "hodně, ale fakt moc drsná" kapela zahustí prostor svými skřeky a přiláká všechny k pódiu. Texty jsou samozřejmě o tom, jak se někam jede nebo někam vrací a jak je to super být svobodnej. Když už se to nedá poslouchat a všichni s hudebním sluchem shánějí kyanid, je vyhlášena soutěž o nejlepší tetování.

Diváci pokukují po pokérovaných pažích a potleskem odmění vítěze s unaveným orlem na zádech. Na dotaz proč má v zobáku těstovinové kolínko, svalnatec přizná, že to ještě není domalovaný a rychle zmizí ze scény. Toho využijí blonďaté motorkářské fifleny, vtrhnou na podium a soutěží o co nejděsivější symbol na co nejpikantnějším místě. Výsledkem je hádka, bitka a utišování blondýnek studenou vodou. Za velkého zájmu diváků tak program pokračuje vyhlášením soutěže "Miss mokré tričko". Rozjařený dav se dobře baví a pouze postarší vousáči povznesení nad věcí ucucávají v povzdálí z kelímku převodový olej.

Slintajícím mladíkům u pódia pak nabídne masturbační inspiraci protřelá profesionálka striptýzem a vděčnými sexuálními praktikami s výčnělky motocyklu. Večer graduje nezbytnou zábavou drsňáků - turnajem v páce. Potom už se jen řve, chlastá a zvolna kolabuje.

Důležité!!! Pokud si budete dělat z motorkářů legraci moc očividně, patrně od nich obdržíte výchovnou do čelisti. Jejich kolektivní IQ je trochu vyšší než fotbalových fanoušků, podnapilí jsou ale podobně nevyzpytatelní. Mě se například osvědčilo, když si z někoho dělám pr*el, dívat se mu zpříma do očí a tvářit se smrtelně vážně.

Druhý den dopoledne vás vzbudí túrování motorů a pneumatika Pionýra v obličeji. Vstanete, nakopete opilého pubescenta do řiti a uděláte pár snímků. Po drobném občerstvení a nákupu nezbytných doplňků a cetek na svůj stroj se chystáte na velkolepou věc - projížďku. Ve vzrušené atmosféře se stovky dvou a tříkolových oblud svezou ze stojánků, všichni startují a někteří se i rozjedou.

Tito šťastlivci v dlouhé koloně projíždějí přilehlými vesnicemi, zastavují auta z bočních ulic a kolektivně sní o tom, jaké by to bylo jezdit s gangem. Večer doma si dají do vitrínky upomínkový předmět, vyleští motorku, umyjou nádobí a při úklidu sedí v županu na vysavači s trubkou v ruce jako s brokovnicí a přemýšlejí, kam pojedou příště.

Zbývá jen dodat, že jako všude na světě, i na motorkářském srazu narazíte na skvělé lidi. A pokud vás to baví nebo vám sebevědomí zvedne pouze pocit příslušnosti k nějaké kastě, určitě se na nějaký sraz podívejte. Třeba mi dáte za pravdu.

Zpět
12.05.2003 14:05 Sekce: Lepší společnost, autor: Ohlasů[55] / Komentovat
Reklama
Export