Na konci věčnosti

Vzpomínka na den, kdy se znovu narodil. Bylo mu tehdy šedesát pět a měl za sebou více než půl století práce, od úsvitu do soumraku. Celý svůj produktivní život věnoval tomu, aby si to jednou mohl zaplatit. Nelitoval času, ani vědomí, že zatímco řada jiných lidí se bavila, on pracoval. Protože věděl, že jednou... když bude hodně pracovat, koupí si druhý život. Život v Systému. A pak, pak už bude mít na všechno čas, protože Systém, to je svět bez hranic. A věčnost.

Reagujete na:
11.06.2007 15:30 Mirun
Těžko říct, člověk je zvyklý přemýšlet v měřítkách dní, týdnů a několika let. Pojem věčnosti je mimo jakékoliv chápání, většinou je vnímáno jako "hodně dlouho", což je ale úplně zavádějící. Důkazem došlo/nedošlo budiž existence příslibu věčného života v království nebeském (a jeho deriváty) které jsou dost rozšířené (a nejen mezi blbými lidmi, ale i mezi dost nadprůměrnými). A nikdy jsem neslyšel o tom, že by obyvatelé ráje měli nějaká autodestrukční tlačítka :), možná bych měl poslat dotaz do Vatikánu hitlerjugendovi, zajímalo by mě, jak by se tvářil.

ad 3) teď jsi mě přivedl na velmi zajímavej nápad - povím časem :), každopádně s přenosem z/do je pořád spojenej ten postranní efekt o kterým jsem už kdysi psal v jiném veledíle :)




Jméno
E-mail
Komentář
Zapamatovat osobní údaje?
HTML značky kromě <a><br /><b><i> budou odstraněny. Reklamní a vulgární komentáře budou vymazány. Systém si interně ukládá IP adresy pro případnou pozdější identifikaci přispěvatele.
Reklama
Export