Nesnesitelná lehkost krizí

Přemýšlel jsem už dlouho, co může vytrhnout tupé stádo z pohodlné, neochvějné víry v permanentní růst blahobytu. Překvapivé množství lidí si totiž myslelo, že kráčíme po sice nikterak strmé, přesto stále stoupající křivce prosperity. Naivní představa, kterou vám vyvrátí letmé prolistování učebnicí ekonomie nebo pouhý selský rozum. Žádné stromy nerostou do nebe. Zavírání očí před nepříjemným je oblíbenou lidskou vlastností. Stejně jako povyšování luxusu na standard. Jsme prasata v žitě, která konečně zahlédla, že tohle pole není nekonečné, naopak tyčí se za ním brána jatek. Dobře nám tak. Nevím jestli jsem výjimka, protože se moje nálady pohybují pouze mezi extrémy euforie-deprese a neznám žádný poklidný střed, ale přiznám se, že jsem se na něco takového těšil. Krize, katastrofa. Jsou to hezká, zvučná slova a skrývá se za nimi hebká zelená tráva rašící uprostřed spáleniště. Kam bychom se jako lidstvo vyvinuli, kdyby jich nebylo. Zdegenerovali bychom, protože kdo se chová jako hovado, v hovado se promění. Jen pořádná šťavnatá a zničující krize či katastrofa vás nakopne k úžasným výkonům.

Jméno
E-mail
Komentář
Zapamatovat osobní údaje?
HTML značky kromě <a><br /><b><i> budou odstraněny. Reklamní a vulgární komentáře budou vymazány. Systém si interně ukládá IP adresy pro případnou pozdější identifikaci přispěvatele.
Reklama
Export