Tsunami už mě nebaví...

160.000 mrtvých. No a? Vždyť se vlastně nic nestalo. Jsou to jen lidé.

Teď jsem slyšel v MHD, jak se dvě ženy baví o tom, kolik dárcovských SMS poslali na konto oběteme vlny tsunami a jaká je to katastrofa.
Tak jsem se chtěl jen vyjádřit, že to žádná katastrofa není. Jen lokální přírodní úkaz zaviněný běžnou geologickou aktivitou Země. Nic víc, nic míň. Když žijete v oblasti, kde se stýkají tři zemské pevninské desky, musíte s něčím podobným počítat. Nelze to předvídat, nelze tomu zabránit. Tak nevím proč jsou najednou všichni tolik překvapení.
Je to trochu podobné jako, když si v minulých desetiletích lidé u nás stavěli domy bez povolení v zátopových územích a v době povodní před pár lety pak plakali do kamer, jak strašlivá pohroma je postihla.

Tento příklad má samozřejmě jeden nedostatek. Při povodních nezemřelo 160.000 lidí. Ale právě to poslední slovo je důležité - jsou to jenom lidé! A lidé mají jednu špatnou vlastnost. Myslí si, že jsou něco výjimečného, že by něměli zbytečně a jen tak umírat, že jejich existence je důležitá. Což je trpký omyl. Moje, vaše, číkoliv existence není o nic významější než existence kdejaké krysy. Když nějaká povodeň utopí v kanálech pětinu krysí populace, ani to nezaznamenáte. U lidí to z nějakého záhadného důvodu vadí.

Denně na Zemi nenávratně mizí nějaký rostlinný či živočišný druh, což nechává všechny klidné, ale kvůli pár lidem (v přepočtu na početnost lidské populace) v daleké Asii se mohou všichni přetrhnout. Navíc je to nějaké pokrytecké. V Africe už tolik let hromadně umírají čerňoši hladem a na AIDS, po světě je spousta lidí, kteří potřebují akutně pomoc a nikdy ji nedostanou. Proč tedy zrovna Indonésie, Thajsko a Srílanka? A takové objemy peněz.

Určitě netvrdím dobře vám tak a je mi líto sirotků a všech, kteří přišli o příbuzné. Na druhou stranu to beru jako malou jiskřičku poznání, že nejsme ten nejdůležitější druh na zeměkouli a proti přírodním silám jako zemětřesení, sopečná činnost, hurikány či ničivé vlny doufám zůstaneme dlouho bezmocní, abychom si to stále uvědomovali.

A berme jako realitu, že zítra může něco podobného potkat kohokoliv z Vás a nebude to žádná tragédie - prostě osud. I když vlastně...u nás to s přírodou nebude mít nic společného. My se dříve navzájem pozabíjíme na silnicích.
Zpět
14.01.2005 15:01 Sekce: Ze světa, autor: Ohlasů[5] / Komentovat
Reklama
Export