Upálí mě na hranici?

Další malá litanie po láhvi vína na téma "potraty".

"JDĚTE UŽ DO PRDELE!", vyklouzlo bezděčně z mých úst při sledování reportáže o "Právu na život" v sobotních zprávách. Ano, opět je to tady. Odpůrci potratů si zamašírovali po hlavním městě, aby barevnými transparenty s prostinkými slogany vyjádřili svůj nesouhlas s chováním většiny populace.

V prostřizích se pak předváděli politici, vesměs z KDU-ČSL, slibující prosadit už konečně definitivní stop interupcím zákonem. Vyjádřili dokonce touhu trestat budoucí provinilce mučením, vězením a gilotinou. Stoupenci těchto idejí si ovšem neuvědomují jednu zásadní věc.

Mohou samozřejmě nesouhlasit a vyjadřovat svůj názor, ale nesmí tento názor vnucovat ostatním a v tomto případě navíc většině. Nebo jinak. Jakási malá věřící nátlaková menšina se snaží cosi nařizovat zbytku společnosti. Je zcela jasné, že se hluboce věřící a svobodomyslný ateista v některých věcech neshodnou. Ale zatímco já jejich chování toleruji, oni se mě, potažmo mé přítelkyni snaží něco nařizovat a vstupovat nám nepřímo do života. Jako by toho všeho, co člověk nemůže, nebylo dost.

Pokud hlásají lásku k bližnímu, ať se podle toho křesťanští politici chovají. Takto to spíše vypadá na obnovování církevních praktik, používaných před pár stoletími a brzy se bude trestat i prodej a používání antikoncepce.

Nechci sklouznout k oblíbené "potratové" přestřelce typu "JE TO VRAŽDA! - NENÍ TO VRAŽDA!" Vynechme i lékařské názory, které jsou naštěstí osvícené. Jde mi jen o to zjistit, co dává oněm lidem právo se domnívat, že jejich názor je jediný správný a kde berou odvahu ho vnucovat ostatním. Vidím tu totiž zásadní rozpor. Zatímco já jejich chování vůbec nekomentuji a toleruji ho (ať nepoužívají antikoncepci, ať si mají třeba dvacet dětí, a ať si chodí do kostela a věří čemu chtějí,....), oni se chovají zcela opačně a křičí na mě, že tohle nesmím a tohle naopak musím!

Kde je potom ta snášenlivost a porozumění. Proč třeba vegetariáni nikoho nenapadají a nezakazují nám jíst maso a stejně tak se jim nikdo nesměje ani je nikdo nenutí maso jíst. Proč tady to jde a u ortodoxních křesťanů ne? My je necháváme na pokoji a oni nám oplácejí neustálými nepříjemnostmi v podobě jejich bludů. Hysterický řev ochránců dvoutýdenního shluku buněk letí krajinou. A je vůbec nutno se tímto problémem zabývat? Není mnoho důležitějších věcí k řešení? A proč o tom řeční politici?

Musí jim být jasné, že zákazem potratů se problém nízké porodnosti nevyřeší. Měli by se spíše snažit, aby lidé v tomto nemocném státě cítili nějakou oporu ve fungujícím právu, aby slušné bydlení pro mladé nebylo utopií, aby vytvořili podmínky, které by vůbec přiměly lidi mít více dětí beze strachu, že se nikdy v životě už nedostanou z dluhů. A na to přece stačí zdravý rozum a ne příkaz od "Boha".